Je zelený čaj skutečně zdravý?
Popíjení zeleného čaje má v Číně tradici téměř pět tisíc let. Mnohem později objevily kouzlo zeleného čaje i „západní“ civilizace. Vysloužil si pověst všeléku, který nás zaručeně ochrání před rakovinou či infarktem. A jako bonus pomůže bojovat s přebytečnými kily. Není divu, že se ocitl v hledáčku výzkumných týmů.
Legendami je ostatně opředeno už samotné objevení čaje. O to se údajně zasloužil čínský císař Šen-nung, kterému podle pověsti při ohřívání vody spadly do kotlíku i lístky čajovníku. Císaři se po vypití nápoje vlila do žil netušená energie, takže si zelený čaj začal připravovat pravidelně a po jeho vzoru tak činili i jeho podaní.
Zelený čaj se z Číny postupně rozšířil do Indie a zbytku Asie, obrovskou popularitu si vydobyl především v Japonsku. V posledních letech se začal prosazovat i v západních civilizacích, kde stál dlouho ve stínu černého čaje. Získal si renomé „zdravého“ nápoje. Jak je to ale s jeho léčebnými účinky doopravdy?
Prevence rakoviny i srdečních chorob:
Zelný čaj obsahuje množství flavonoidů, které patří mezi známé antioxidanty. Výzkum japonské univerzity v Tahoku uveřejněný v časopise Journal of the Mediacal Association potvrdil, že pravidelná konzumace zeleného čaje pomáhá snížit riziko onemocnění rakovinou kůže, prsu, plic a tlustého střeva. Právě pravidelná konzumace litru zeleného čaje denně by podle vědců mohla stát i za faktem, že v Asii, kde je velmi rozšířené kouření, umírá jen velmi málo lidí na rakovinu plic.
Další studie čínských vědců zveřejněná v časopise Archives of International Medicine zase prokázala, že pití zeleného čaje je skvělou prevencí srdečních chorob a jiný výzkum, který byl publikován v magazínu American Journal of Clinical Nutrition, prokázal, že pravidelná konzumace zeleného čaje je spojená s nižšími poruchami kognitivních funkcí.
Vědci ale stále zůstávají poněkud skeptičtí k vlivu konzumace zeleného čaje na redukci hmotnosti. „Hubnoucí“ pověst si čaj vysloužil poté, co v roce 2006 v americké show Oprah Winfreyové vystoupil dietolog Dr. Nicholas Perricone, který tvrdil, že popíjení zeleného čaje vám denně pomůže spálit 70–80 kilokalorií. Tyto teorie ale zatím nejsou podloženy relevantním výzkumem.
Původně čajovny připomínaly temná doupata, kde se sedělo na polštářích, občas se v nich kouřily vodní dýmky a měly více klubovou atmosféru, pro niž si získaly oblibu hlavně mezi teenagery, pro které byl alkohol – alespoň dle zákona – tabu
Za dvacet let prošly i některé čajovny vývojem, a proto se dnes mnohé podobají více kavárnám. Jiné ale vytrvaly a zůstaly věrné alternativnímu pojetí míst k setkávání.
Všechny čajovny vespolek, na rozdíl od většiny kaváren, ale více ctí ticho a příšeří. Ostatně u misky či šálku čaje se patří odpočívat, rozjímat, číst si knihu či nehlučně rozmlouvat. Žádné agresívní barvy ani světlo by čajovou relaxaci neměly rušit.
V čaji vše dovoleno:
Třebaže ortodoxní milovníci čaje popíjejí nálev čistý, nelze zatracovat ani čaje s přísadami, tedy s cukrem, s mlékem, s medem, s mletou skořicí, zázvorem či s citrónem. Záleží na individuálních zvyklostech a kultuře každé země. V Mongolsku se vaří čaj s mlékem, v Tibetu s jačím máslem a se solí, v Británii s mlékem a v Arábii s cukrem a mátou.
„Nemůžeme zavrhovat jakýkoli typ přípravy, záleží na každém, jaký čaj má rád, chutná mu, užívá si jej,“„Asijská tradiční kultura preferuje čaj bez příchuti, samotný materiál je tak kvalitní a plný rozličných chutí, některý třeba i té sladkosti, že je škoda ochucovat kvalitní sorty čaje dalšími přísadami“.
V čem se čaj chystá a servíruje je stejně důležité jako materiál, z něhož se připravuje. Používají se výrobky z keramiky glazované i neglazované. „Nejlepší jsou ty, které se vypalují v peci na dřevě,“ . Tradiční čajové nádobí je z isingské keramiky, která se vyrábí z červené hlíny. A je také nejdražší. Cena konvičky se pohybuje kolem pěti set korun, misky kolem stovky, miska s pokličkou, čili zhong, pak kolem dvou set.
Isingská keramika se hodí zvláště pro tmavé čaje. Tak jako víno zraje v dřevěném sudu, čaj dospívá v neglazované keramice. Hlína přidává čaji zemitou chuť a udržuje jej déle teplý než porcelán. Její nevýhodou naopak je, že se musí používat jen pro jeden druh čaje, právě proto, že se do jejích stěn „zažírá“ barva, chuť a vůně čaje. Patina keramiky vzniklá dlouholetým užíváním je ale chloubou každého milovníka čaje. Čajové nádobí z neglazované keramiky se proto jen vyplachuje, s glazurou a porcelánové se mýt může. To se používá na světlé jemnější čaje, aby se naopak agresívní chuť hlíny nepřenášela do nálevu. Týká se to nejen konviček, ale i misek nebo šálků, z nichž nálev pijeme.
Tradiční čajová kultura preferuje misky i z praktických důvodů. „Jejich kónický tvar napomáhá k rychlejšímu ochlazení čaje, aby se dal co nejdříve pít,“ . Ovšem ani šálek není nutné zatracovat. Je to vlastně taková evropská mutace misky, která má ucho.
